Březen 2015

Mít vlastní názor znamená být zmanipulovaný?

26. března 2015 v 10:01 | MarX |  Aktuality
Redaktor internetové mutace časopisu Respekt Jaroslav Spurný tvrdí, že Rusko nám (tj. asi Západu) vyhlásilo permanentní válku, že kdokoliv, kdo chce kritizovat náš liberálně demokratický kapitalistický režim, tak je zmanipulován Ruskem a že kdokoliv, kdo chce nesouhlasit s průjezdem amerického vojenského konvoje, tak je hlupák. A co bude dál?

V článku nazvaném Kreml vyhlásil permanentní válku. I nám., se Spurný věnuje jistému dokumentu z let 2012 nebo 2013, který měl napsat náčelník generálního štábu ruské armády Gerasimov a popsat v něm průběh tzv. hybridní války. Ta má tři fáze: 1) informační a psychologickou válku, 2) diplomatickou válku a 3) silovou válku.

Spurný píše:"Podle generála Gerasimova jsou první fází této války informační, morální, psychologická, ideologická, diplomatická a ekonomická opatření na dobývaném území, jež mají vytvořit podmínky pro další fázi. Tedy vzbudit v občanech dané země nespokojenost s vládou, ekonomickou situací, vzbudit nedůvěru ve fungující systém a přesvědčit občany, že žijí v systému, který je nepřetržitě podvádí‟. To říká jediné - kdokoliv, kdo není plně spokojen se současným systémem podlehl dezinformacím Ruska. Všechna ta kritika spojená s demokracií, politiky, trhem, přerozdělováním financí apod., to vše by bylo méně časté, kdyby sem Rusko neustále nekamuflovalo dezinformace, polopravdy a lži. Od toho je už jen krok ke známému totalitnímu a nebezpečnému tvrzení: kdokoliv, nás kritizuje je přívrženec nepřítele a tím zrádce.

Liberální demokracie neustále vynáší do nebes své principy svobody slova a diskuse, ale očividně vše má svou míru a kdo nevidí jasnou dokonalost systému, ten je zmanipulován Ruskem, což se dle Spurného děje v Česku už léta. Spurný tak přilévá olej do ohně, když nepřímo tvrdí, že pouze oficiální vládní tvrzení jsou pravdivá. Od toho je velmi blízko k diktatuře. Spurného článek je jen dalším pomalým a tichým příspěvkem k postupnému vytváření obrazu nepřítele - Ruska. To je ta nebezpečná manipulace s lidmi, které média dnes tolik napomáhají.

Pro vlastní bezpečí proto doporučuji, abyste si běželi koupit americkou vlaječku, postavili se k silnicím a začali co nejhlasitěji provolávat hurá americké armádě. Já osobně tam nebudu, tito mávači mi přijdou stejně absurdní jako militantní odpůrci, kteří na sociálních sítích utváří buňky odporu, které mají proti konvoji protestovat. Ještě pochopím, když chtějí rodiče ukázat dětem nějakou tu vojenskou techniku, co jen tak neuvidí, ale mávat tam vlaječkami a hulákat sláva? Děkuji nechci.

Mít, nebo být?

17. března 2015 v 13:00 | MarX |  Filosofické frky
Mít, nebo být je ta nejdůležitější otázka jakou bychom si měli dnes klást. V západním světě, jistými mechanismy ovládaném konzumem a materiálnem, lidé tyto pojmy často zaměňují a není divu, protože si zde jedno od druhého už nelze snadno představit.

Důvodů je mnoho a jejich popisování by vyšlo na dlouhé analýzy, které navíc již zpracovala řada autorů v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století (například Erich Fromm, Herbert Marcuse, Max Horkheimer, Theodor W. Adorno, Walter Benjamin apod.). Téma je ovšem oblíbené i dnes.

Co znamená mít bez být a analogicky být bez mít? První vztah popisuje stav, kdy se jedinec chápe jako vlastník určitého souboru majetku, tedy jsem to, co vlastním - takto například vzniká společenský status. Příkladem toho je rozlišování na majetkové třídy, ale i pouhá identifikace. Znaky úspěchu dnes na Západě jsou bohatství a luxus. Úspěch je tu synonymem pro bohatství. Fráze "mít se dobře" znamená být zajištěný. To vše poukazuje na roli vlastnictví v naší společnosti, ve které jsme dokonce vlastnictví povýšili na přirozené právo člověka.

Druhý vztah - být bez mít - si lze představit různě. Například jako idylickou, až utopickou, harmonii, ve které člověk žije v souladu s přírodou a kolektivně v míru s ostatními lidmi; nebo také jako strádání, chudobu ve světě, kde vše má svou cenu a nic není zadarmo. Je jen na nás, jak to vnímáme, ale je jasné, že v dnešním materiálním světě ovládaném reklamou, marketingem a PR, si umíme jen stěží představit první - harmonickou - variantu a za to až příliš živě druhou - chudobnou - variantu, která nás samozřejmě má děsit, a to se jí daří. Důvodem je jistý vložený vzorec, který nás má formovat a směřovat.

Dnes jsme od útlého věku formováni - médii, reklamou, zvyklostmi, výchovou - k lásce k vlastnictví, k touze mít, k puzení po majetku. Každý musí mít víc všeho a zboží se musí neustále obměňovat, a tím prodávat. Celá ekonomika stojí na zbytečné spotřebě, která nabízí zbytečné produkty k uspokojení uměle vložených materiálních potřeb. Jinak by se naše ekonomika zhroutila. Spotřební kultura se zde propojuje s étosem konzumu, materiálna a vlivem popkultury. Všechny tyto složky fungují jako kolos neustálé snahy o nadvládu mít nad být. Přitom více přirozené je pro člověka být než mít.

Důležitým úkolem tak dnes je, otevřít oči a snažit se pochopit fungování okolního světa. A jelikož očividně nechceme bořit režim a systém, tak by naším cílem mělo být nalezení rovnováhy mezi mít a být.

Masaryk nebyl liberální demokrat

7. března 2015 v 11:31 | MarX |  Aktuality
Přesně před 165 lety se narodil Tomáš Garrigue Masaryk, člověk, který je dnes legendou či spíše mýtem, jenž všichni známe pod nálepkou "tatíček Masaryk, velký to demokrat". Není nic špatného na tom si připomínat velké osobnosti dějin, ale to co každoročně předvádějí politici a politické strany je vážně až trochu směšné. Zvláště, když se podíváme na pravici.


Obraz Masaryka dnes

Občanští demokraté (ODS) si dnes projeli Google a vybrali důstojnou fotografii TGM se zamyšleným výrazem (možná jim k výběru pomohla volná licence snímku) a opatřili ji komentářem "Velký muž. Narodil se přesně před 165 lety. Na jeho odkaz nesmíme zapomenout". Buď náhodou, nebo pečlivě volenými slovy, udeřili hřebíček na hlavičku - to co si máme o Masarykovi pamatovat a takřka uctívat, je jeho odkaz, nikoliv jeho osobnost či názory. Ve skutečnosti si tedy připomínáme národní mýtus prezidenta osvoboditele, tatíčka Masaryka a velkého demokrata, který vždy bude hájit svobodnou diskusi. Mýtus, který začal být budován již za Masarykova života a byl dovršen českými demokraty v těžkých obdobích 20. století.

Když se řekne Masaryk, většině se vybaví vcelku shodný soubor představ o jeho přínosu pro národ a politice, kterou hlásal. A to i přesto, že od Masaryka nikdy nic nečetli. Jejich znalost je vložena školní učebnicí dějepisu, TV medailonkem či článkem v novinách. Masaryk je dnes již jen hrdinou mýtu (tak, jak národní mýty chápou a popisují historici - například P. Kosatík nebo M. Hroch). Marketingoví odborníci by zase řekli, že se jedná o značku (o jakousi značku české tradice liberální demokracie) - i proto se vžila odosobněná značka TGM - prostá tři písmena naplněná určitým obsahem, který je relativně společný pro kolektivní povědomí Čechů.

Jaký ale ve skutečnosti byl?