Únor 2015

Nesmysl pomníků

16. února 2015 v 11:55 | MarX |  Aktuality
Pomníky se staví a boří, a to pořád dokola. Jde o symboly hrdinů dané doby. Proč tento vzorec neustále opakujeme? Možná, že je viníkem strach uvnitř nás. Bojíme se své minulosti a toho čím jsme my nebo naši předci byli a že bychom se tím mohli stát také... Před pár dny se vedení Semil rozhodlo zlikvidovat nástěnnou mozaiku z období tzv. normalizace, která znázorňovala symboly komunistického hnutí: srp, kladivo a rudou hvězdu. Takové jednání je přesným opakem nedávno usazeného pomníku českým letcům v RAF na pražském Klárově. Diskuzi však rozproudily obě akce. Proč?

(*Odstřel Stalinova pomníku, Praha, 1962)

Když jsem četl o důvodech sejmutí normalizační mozaiky v Semilech, zjistil jsem, že již dříve vedla radnice s občany debaty a ankety na toto téma. Výsledkem bylo doplnění mozaiky o citát "Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat". Avšak současné Radě města se dílo zdálo natolik odpudivé a pobuřující, že ani toto často využívané motto ho nemohlo zachránit. "Je hrozný", uvedla na adresu pomníku nová starostka. A tak byl s pomníkem konec. Co je podstatnější, v internetové diskusi se začali vyjadřovat lidé, kteří v Semilech pravděpodobně ani nikdy nebyli a pomník neviděli. Ukázalo se, že názor těchto lidí je jednoznačný: "To si děláte legraci, ne? Česko, rok 2015 a mozaika se srpem a kladivem?", napsal čtenář Jan Š.

Nedávno zveřejněný pomník českým letcům v RAF vyvolal také řadu diskusí. Kritici upozorňovali na fakt, že v parčíku na Klárově už jeden pomník je a že hrozí "přepomníkování", tedy skutečnost, kdy je pomníků tolik (zvlášť na stejné téma), že už je lidé zcela začnou přehlížet. Také byla kritizovaná podoba pomníku: lev s křídly - je to pomník netřeba se podivovat - se značně útrpným vzezřením. No někomu to spíše připadá jako logo pojišťovny Generali, a tak je o zábavu postaráno. Otázka je jestli ho skutečně bylo třeba a jestli něčemu přispěje… A také jestli má nějakou uměleckou hodnotu, i když to je, jak se zdá, také velmi chatrný přístup, který je poplatný době posouzení. Dnes nám před očima mizí celá jedna éra umění a architektury, jen proto, že si ji ošklivíme z důvodu politicko-společenské situace, ve které vznikla, a to je škoda.

To vše se odehrává pořád dokola. Když se vrátíme jen do 20. století, vidíme, že nejdříve jsme tu měli řadu pomníků připomínajících nám velikost Rakouska, po roce 1918 přišla vlna boření symbolů Rakouska a nastala éra stavění pomníků českým obrozencům a politikům tzv. první republiky. Za války zmizely ty nejvíce provokující pomníky, aby se hned po válce vrátily. Po únoru 1948 začaly mizet symboly první republiky a objevily se pomníky komunistům, aby i ty po roce 1989 zmizely a byly nahrazeny starými i novými demokraty. Co to tedy ve mně vzbuzuje? Za prvé marnost, tedy pocit, že pomník je věc zbytečná, která má jen podněcovat k určitému uctívání vybrané části dějin. Za druhé, že jsou lidé nepoučitelní a konají stejné chyby pořád dokola. Je opravdu důvod k neustálé výměně pomníků? Možná by tedy bylo vhodnější přestat pomníky stavět a připomínat si zásadní události dějin jinak. Možná více objektivně, než jak to dovoluje pomník.

Nejslavnějším českým příkladem zbytečnosti pomníků je Stalinův pomník, který stával na pražské Letné a shlížel na celou Prahu. Stavba probíhala během let 1952 až 1955. Výsledkem bylo patnáct metrů vysoké a dvacet dva metrů dlouhé sousoší. Avšak již roku 1956 pronesl sovětský vůdce Chruščov svůj pověstný referát kritizující stalinský kult osobnosti a pomník na Letné byl náhle zcela nepatřičný. K jeho demolici proto došlo roku 1962. Veškerá práce sochaře, stavbařů a dalších, stejně jako tisíce tun materiálu přišlo nazmar. Dnes je tam neutrální metronom, i když svým neustálým kýváním sem a tam je pravděpodobně výstižným pomníkem všech pomníků a jejich politických iniciátorů.

Komiks a já

7. února 2015 v 11:50 | MarX |  Čítárna
"Komiks je pro děti, komiks je brak, to jsou ti v barevných elasťácích?, já bych to nečetl"... to jsou reakce se kterými jsem se setkal na svou zálibu v komiksech. Začalo to asi tak před dvěma lety, když jsem vzal do ruky svůj první komiks od dob svého dětství a od té doby s nimi nemůžu přestat. Pestrobarevné stránky a všudypřítomné bubliny mi tak nějak přirostly k srdci, a proto teď doporučuji komiksy všude kudy chodím.

Situace v ČR
Dříve jsem nabyl dojmu, že v Česku, respektive Československu, byly komiksy vždy vnímány jako podřadné médium, které je vhodné leda tak pro děti. No, věřím, že právě vydávané knihy Dějiny československého komiksu 20. století, by mě svými 1088 stranami přesvědčily o opaku. Můj dřívější dojem tedy pravděpodobně pramení z obecného přesvědčení a krátké paměti, spíše než z faktů. Nicméně ještě před takovými deseti lety by vám průměrný Čech na otázku jaký zná komiks, odpověděl, že Čtyřlístek, Rychlé Šípy nebo něco od Káji Saudka, to poslední kdyby byl fajnšmekr. Od té doby se naštěstí ledacos změnilo.

Dnes se v ČR na vydávání komiksů soustředí minimálně tři nakladatelství (CREW, BB/Art, Comics Centrum) a odvádí celkem slušnou práci. Zatímco CREW proslula, kromě svého časopisu, vydáváním světových klasik (včetně mangy), BB/Art na to šel více komerčně. Nabízí nám postupné vydávání nejúspěšnějších amerických sérií. V letech 2012-2013 doslova zasypal český trh svými komiksy, ten na to ale bohužel nebyl připraven a dnes se BB/Art dvakrát rozhoduje než něco vydá. Malé Comics Centrum aktuálně přešlo na crowdfunding, a tak bude vydávat jen to, co bude mít odbyt.

Knick - seriál o boji proti předsudkům

5. února 2015 v 12:47 | MarX |  Filmy

Televizní seriál The Knick (v české distribuci uveden jako Knick: Doktoři bez hranic) je ukázkovým obrazem boje proti předsudkům. Přidáme-li k tomu fakta, že režisérem seriálu je slavný Steven Soderbergh a v hlavní roli exceluje Clive Owen, je o úspěch postaráno.

(* Clive Owen jako Dr. John W. Thackery, oficiální promo materiály - Cinemax.)


Televizní seriály v současnosti zaznamenávají svou zlatou éru a rok 2014 byl pro nás velmi štědrý. Měli jsme možnost vidět tak skvělé seriály jako True Detective (Temný případ) či Fargo a druhé řady seriálů Peaky Blinders a House of Cards. Seriál Knick je dalším takovým úspěchem.

Americká kabelová televizní stanice Cinemax vsadila na oblíbené prostředí nemocnice v hlavní roli se svérázným chirurgem Johnem W. Thackerym (v podání Clivea Owena). Nejde však pouze o tradiční tele-románové cliché. Možná i proto, že stanice Cinemax je vlastněná HBO. A právě HBO je stanicí, která za posledních deset let nejvíce přispěla k vybudování renomé kvalitních autorských seriálů.

Děj je zasazen do New Yorku roku 1900 a točí se kolem fiktivní soukromé nemocnice Knickerbocker. Kromě ukázek všemožných zaostalých a z dnešního pohledu nevědeckých postupů, tvůrci vsází především na otázku společenských předsudků. New York roku 1900 znamená především rasové a genderové předsudky. Ale téměř každá z hlavních postav představuje bojovníka proti některému z předsudků. Nejvíce patrné to je na příkladech Dr. Algernona Edwardse (hraje ho Andre Holland) a Cornelie Robertsonové (hraje ji Juliet Rylance).

Islám v ČR nechceme!? aneb Vítězství předsudků

3. února 2015 v 14:44 | MarX |  Aktuality
Lidstvo za svou historii vytvořilo celou řadu předsudků, z nichž některé způsobily strašné činy (antisemitismus, anticikanismus, homofobie, sexismus, a tak dále a tak podobně). Dnes je v našich končinách do budoucna nejvíce riskantním předsudkem představa radikálního krvavého islámu. A poučilo se lidstvo?

Proč islám? Původ nenávisti
Různé útoky jednotlivců či skupin, které spojuje přihlášení se k radikálním, tj. fundamentálním, formám islámu (lépe řečeno k organizacím, které takto vystupují) a k tomu tradiční mediální a politická masáž, vedly tehdy zpohodlnělé Evropany k nové vlně organizované nenávisti. Vznikly nové organizace typu Islám v ČR nechceme! a pomalu začíná mezi lidmi převládat obecný názor o tom, že islám jako takový je násilný a ohrožující evropskou liberální demokracii.

Původ nenávisti je velice složitý a k jeho vysvětlení existují pověřenější knihy a studie. Ve zkratce bych ale řekl, že po pádu SSSR ztratila západní Evropa nepřítele a poté usilovně hledala, kde mohla, aby nějakého nalezla. Zlom nadešel při útocích z 11. září 2001, kdy se o roli nepřítele zasloužilo 19 lidí-únosců. Těchto 19 lidí obrátilo Západ proti islámu. Bylo by to možné, kdyby nebyli demokracií ukolíbaní obyvatelé Západu lační po nepříteli? Smrt přes dvou tisíc lidí spustila lavinu do té doby pro Západ nezajímavých, a tím pádem nevysílaných, zpráv o hrůzách konaných v arabském třetím světě. Média po dalších patnáct let až dosud zveřejnila mnoho zpráv o hrůzách konaných ve jménu islámu. O hrůzách, které by se pro nás (obyvatele Západu) jakoby přes noc objevily z ničeho.

Majitelé obchodů preferují zisk nad lidmi

3. února 2015 v 13:57 | MarX |  Aktuality
Hospodářská komora a Svaz obchodu a cestovního ruchu vydaly prohlášení, že nesouhlasí se záměrem levicových senátorů zavést nařízení o zavírací době obchodů o státních svátcích. Majitelé obchodů chtějí mít o svátky otevřeno, ale sami by si tam stoupnout nešli.

O co vůbec jde?
Levicoví senátoři tak nějak sem tam plní předvolební sliby a nyní se rozhodli, že zavedou povinnost nechat obchody se spotřebním zbožím o státní svátky zavřené. Ačkoliv se to může zdát všelijaké, ve většině okolních zemí to je běžný standard. Nařízení by se přitom týkalo pouze obchodů s prodejní plochou nad 200 m². Tedy především velkých řetězců.

Co na to obchodníci?
Předně je potřeba říci, že se to v žádném ohledu nedotkne malých obchodníků, leda zvýšením tržeb. Naopak je to rána pro majitele velkých řetězců, kteří tím přijdou o milionové tržby. A to se jim samozřejmě nelíbí a jelikož mají silnou lobby, je zcela možné, že si prosadí svou.