Pravice oživuje své zapomenuté militantní vzpomínky

29. srpna 2014 v 20:50 | MarX |  Aktuality

Dle zpráv v médiích se mezinárodní situace ve sféře tzv. západu zase jednou zhoršuje. Postup radikálního sunnitského hnutí, vymáhajícího si silou vznik svatého islámského státu na území dnešní Sýrie a Iráku, znepokojuje USA a tím i jeho spojence v NATO. Podobné reakce si vyžaduje i stále zamotanější pobyt ruských vojáků na území separatisty ovládaného východu Ukrajiny.

USA jsou znepokojeny. Obama volá po útoku na Irák (není to už klišé? Možná by to chtělo zvolit jinou metodu...), opět proti radikálním islamistům, kteří svou vizi státu prosazují historicky obvyklou cestou násilí a nesnášenlivosti k ostatním etnikům. Ihned se k němu přidal francouzský prezident Hollande, který se domácí problémy snaží řešit zastoupením britského premiéra v roli evropského kývače, když řekl, že u islamistů není žádná strana hodná francouzského spojenectví. Oba se přitom ve svém národním ideologickém spektru řadí spíše k levici.

V Česku se situace jeví opačná. Po použití vojenské síly zde stále více volají pravicové strany. Stálicí je Okamura a jeho Úsvit, který by nejraději nepřizpůsobivé a jinak smýšlející občany zavřel do pracovních táborů, proti kterým koneckonců neměl nic ani za nacistické okupace. Novinkou je ODS, která se svým novým "správně pravicovým" předsedou Fialou volá po netoleranci vůči islámské menšině v ČR a po nátlaku vůči Putinovi. Nad Putinem za poslední víkend zlomila hůl i TOP09, která volá po zvýšení sankcí a vyhrocení konfliktu za pomoci vojenské nátlakové síly NATO. Pravicové strany mají jasno - východ Ukrajiny patří do Ukrajiny, Ukrajina patří do EU a NATO. Putin a jeho Rusko už nesmí mít nárok na východní Evropu. Ta musí patřit EU a západu.


Při aktuální návštěvě čínské delegace v Praze protestovali lidé proti čínské správě Tibetu, ale separatistické snahy rusky mluvících Ukrajinců z nejvýchodnějších regionů Ukrajiny odsuzují. Přitom historie východní Ukrajiny vždy byla spjata s Ruskem a její deklarovaná samostatnost je velmi krátkou záležitostí, navíc dost pochybnou co do nezávislosti na Rusku. Situace je tam velmi komplexní a složitá. Naše pravicové strany ale mají jasno - kvůli situaci na Ukrajině je nutné začít přísněji chránit "naše" tradice. Pokud možno vyhrotit vztahy s Ruskem a třeba i rozpoutat válku za demokracii, svobodu a nakonec i ten mír. Ale půjde někdo z politiků do prvních linií? Narukují? Budou s ostatními občany hájit svobodu, vlast a své rodiny? Nebo se skryjí v krytech, jako to vždy politici dělali? Vsadím se, že po těchto silných slovech, která nyní pronášejí a kterými sledují jen své vlastní politické a ekonomické zájmy, budou mezi prvními, kteří v případě přímého ohrožení utečou.

Situace mi připomíná situaci v Československu před druhou světovou válkou. Politici tehdy také usoudili, že měnící se poměr sil v Evropě je nutí chránit zdejší zvyklosti a zavedli mnoho restriktivních zákonů vůči "nevětšinové společnosti". Další podobností je fašizace československé pravice, která vyústila do autoritativní vlády tzv. druhé republiky. Pravice k tomu asi má nějaké sklony. Nebo možná jen politici opilí mocí, jelikož dnes vidíme náznaky i u české levice, která ovšem zatím nevystupuje tak okatě, snad s výjimkou KSČM (která je ale tradičně proti všemu).

"Kdo se nepoučí z historie, je odsouzen jí opakovat," zní dnes již vyprázdněný citát. Ale zdá se mi, že dnešní společnost opět zapomněla své vzpomínky na válku, politiky toužící po ovládnutí světa a bažení po moci. Snad si brzy vzpomene a nenechá se uvrhnout do další války v zákulisních hrách politiků a finančníků.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama