Nezájem o poezii

11. července 2014 v 16:09 | MarX |  Čítárna


V současnosti je poezie stejně tak opomíjeným uměním, jako v době Orwella. Svědčí o tom i probíhající diskuse o neustálém úpadku poezie a malém zájmu o ní, vedenou především kvůli nerentabilitě vydávání poezie. Přesto je dnes poměrně snadné se k poezii dostat - knihy, internet, literární časopisy, sem tam chvilka na ČT Art - ale s porozuměním už to asi bude těžší, zvláště proto, že dle Orwella je skutečnou poezií jen taková, která není okamžitě srozumitelná, ani banálně poskládaná a vyhýbající se kýčovitým tématům. A takovou ve školách nepotkáme. Interpretovat si ji tedy musíme sami.


Já osobně takové poezii příliš nerozumím, a tak dávám přednost veršům, což Orwell kritizuje. Ovšem z poezie na sebe alespoň nechávám působit pocity, které u mě vyvolává. Přesto věřím, že Orwell má na mysli především moderní poezii, která je typická absencí struktury a veršů, a tím je také složitější. Klasická poezie mě osobně přijde přístupnější; nebo taková veršovaná dramata starověkých či středověkých autorů.

Z poklesu kulturnosti a pádu estetiky do šedi průměrnosti Orwell viní establishment a kapitalistickou společnost. Jejich cílem totiž nikdy nebyla vysoká intelektuálnost v neproduktivních odvětvích. Moderní popkultura poezii také zrovna nepřeje, protože klade důraz na rychlost, efektnost, akčnost, velikášství, co největší srozumitelnost a dokola opakované, u zákazníků úspěšné, šablony. Pomalu plynoucí, niterní a intelektuálně náročnější poezie proto nemá na trhu šanci a zůstává tak v okruhu malé skupiny lidí - navždy vyloučená z vod mainstreamu.

Svůj článek doplňuji citacemi z eseje Poezie a mikrofon (1943):

  • "Není pochyb o tom, že v naší civilizaci je poezie naprosto nejvíc znevažovaná druh umění, vlastně jediné umění, v němž průměrný člověk odmítá vidět jakoukoli hodnotu. Arnold Bennett ani tak moc nepřeháněl, když řekl, že v anglicky mluvících zemích by slovo "poezie" rozehnalo dav rychleji než požární stříkačka."
  • "Žijeme ve věku, v níž je průměrná lidská bytost ve vysoce civilizovaných zemích esteticky na nižší úrovni než ten nejnižší divoch. Tento stav věcí se obecně bere jako nenapravitelný jakýmkoli vědomým aktem, a na druhé straně se čeká, že se upraví sám od sebe, jakmile společnost nabude lepší podoby."
  • "Ošklivost, v níž žijeme, má duchovní a ekonomické příčiny a nelze ji vysvětlit jen tím, že tradice někde zbloudila. Ale z toho neplyne, že v rámci našeho současného uspořádání není možné žádné zlepšení, ani že estetické zlepšení není nutnou součástí obecné spásy společnosti."
  • "Lidé navíc mají rádi, nebo alespoň tolerují "dobrou špatnou" poezii, většinou vlasteneckého či sentimentálního druhu. To se může zdát vedlejší, nebýt toho, že "dobrá špatná" poezie má všechny rysy, které jsou na první pohled příčinou toho, že průměrný člověk pravou poezii nemá rád. Je ve verších, rýmuje se, pojednává o vznešených citech a nezvyklým jazykem."
  • "Lze tedy jen dojít k závěru, že zatímco široká veřejnost je nepřátelská vůči poezii, není silně nepřátelská vůči veršům. Nakonec, kdyby lidé neměli rádi rýmy a metrum pro ně samé, nemohly by být populární písničky ani neslušné veršovánky. Lidé nemají rádi poezii, protože si ji spojují s nesrozumitelností, intelektuální domýšlivostí a obecným pocitem výlučnosti."
  • "Za současného stavu, třebaže BBC chabě předvádí zájem o současnou literaturu, je těžší zmocnit se pěti minut vysílání, v nichž by se přečetla báseň, než dvanácti hodin, kdy se rozšiřuje lživá propaganda, reprodukovaná hudba, otřepané vtipy, předstírané "diskuse" a bůhvíco ještě."

* Citace z eseje Poezie a mikrofon. In: ORWELL, George. Uvnitř velryby a jiné eseje. Atlantis, 1997. Překlad: Kateřina Hilská.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lluvia lluvia | E-mail | 28. února 2015 v 0:48 | Reagovat

Je zajímavé a docela politování hodné, že o co přirozenější činnost se snažíme, o to s větším neúspěchem a odporem se potkáváme. (Přímá úměra?) Přirozenost se jednoduše stala nepřirozenou, absolutně vybočující a posměchu hodnou a synonymem normálnosti a žádanosti je v dnešní době (a hlavě pro mladší generaci, tedy generaci budoucnosti) umělost, vyumělkovanost a absolutní odklonění od jakékoliv (a jsem opět nucena se navrátit k tomuto slovu a omílat jej dokolečka, ač se mi to z hlediska jazykového dvakrát nelíbí) přirozenosti.
Tak...a co je pro člověka, tvora labilního a nevyrovnaného, přirozenější, než pocity?
A dál - co je poezie? (Snad právě ony pocity?) A tak si člověk, souhlasíc s Orwellem, docela snadno odpoví.
A je mu z toho smutno. (?)

Jinak děkuji za typ. "Uvnitř velryby a jiné eseje" zní jako dobrý návrh na četbu.

2 kekorenum kekorenum | 12. srpna 2015 v 20:04 | Reagovat

Jestliže veršovaná poezie není pořádná poezie... a protože vůbec, ale opravdu VŮBEC :-D nechápu a nevím, co to je s těmi básněmi, kde jsou na každém řádku tři slova, nerýmuje se to a nedává to smysl, tak si nejsem jistá, jestli vůbec něco jako poezie existuje. Tedy, jestli to sdílíme. Protože próza je asi každému jasná. Ale poezie? To je teda oříšek.

Napadá mě ještě, jestli není čtení té nejryzejší poezie podobné, jako když posloucháte cizí rozhovor dvou velmi blízkých lidí a nedokážete se s nimi smát, protože vůbec netušíte, o čem to mluví. Oni si přitom ale navzájem rozumějí.

Dobrá esej, jenom mě ještě napadlo, že jsou lidem bližší verše, protože mají určitý rytmus, a rytmus je lidem vlastní a spatřují v něm jistou harmonii a souznění se světem. Tak to mají divoši, a tak to máme i my, civilizovaní.

[1]: Přirozenost se spíše stala nežádoucí, přirozená je pořád, a to je ten problém.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama