Dnes dobré, zítra zlé

31. července 2014 v 8:41 | MarX |  Filosofické frky


Například dnes tolik používaný a vzývaný pojem demokracie je považován za jediný dobrý typ vlády, avšak jako každý starý a tolik frekventovaný výraz, i tento ztratil jakýkoliv význam. Demokracii jinak chápali ve starověku, jinak ji rozuměli lidé v 19. a 20. století, natož dnes. Za demokratické se považovaly země liberální, ale také autokratické. V neposlední řadě se stala oblíbeným termínem v médiích i na jednáních politiků. Ten proto zákonitě narostl do ohromných rozměrů a způsobil svůj takřka libovolný výklad. Demokracie se na "západě" stala jediným dobrým typem vlády a žádný jiný nemohl být tak moc dobrý jako právě demokracie, i proto se pro ostatní typy vlády používá zobecnění - nedemokratické režimy - tedy a priori zlé. Kdo tedy zde určuje dobro a zlo? Vypadá to, že vládnoucí elita.


V morálních hodnotách, které nám předpřipravují úsudky o dobrém a zlém jednání, u nás přežívá křesťanská morálka smíchaná s hodnotami liberalismu a kapitalismu. Pravidla etikety nás učí, jak se chovat ve společnosti - socializují nás - a přitom se skrytě snaží napodobovat šlechtické vystupovaní v měšťanském prostředí, a neuvědomují si, že toto přenesení není možné. V průběhu desetiletí tak vznikl paskvil v podobě měšťanské morálky, která vede ke konzumu, povrchnosti a konformismu. Kdo zde určuje co je dobro a co zlo? Pravděpodobně rodiče během výchovy k socializaci, ale oni sami jsou ovlivněni vlastní výchovou, tyto hodnoty jsou tedy vložené a později potvrzené ve škole a podobných společenských institucích. V současnosti pomáhají utvořit hodnoty média (televize, filmy, videoklipy).

Otázka dobra a zla je v čase proměnitelná a postačuje jít jen o padesát let zpět a zjistíme, že se v ledasčem neshodneme. Stačí zavítat na jiný světadíl a opět se tyto hodnoty promění, často není potřeba jít dál než do okolních zemí. V mimořádných situacích, jakými jsou například války, se opět otázka dobra a zla proměňuje. Zabít už není tabu, dobývat území taktéž, páchat zločiny opět. Známé vymezení válečných zločinů po druhé světové válce znělo: "vše co učinila Osa, ale nedělali také Spojenci" - vítězové si tedy ospravedlnili všechna svá zabití, bombardování apod. Zlé bylo jen to, co nedělali vítězové. Dobro tedy určují vítězové a to vítězové na daném prostoru. Otázka dobra a zla se tedy proměňuje nejen v čase, ale i v prostoru.

Je nějaká cesta z této bezvýchodnosti vložených morálních hodnot? Myslím, že ano. Cestou je vzdělávání, nejen to státní, ale i individuální. Hledání rozdílných pohledů a poznávání alternativ. Čím více informací, tím spíše se rozhodneme sami. Knihy a cestování jsou prostředky poznání. Vlastní kritické uvažovaní nám poté může vytvořit vlastní individuální morální hodnoty, které často nesouhlasí s těmi prefabrikovaně vloženými. Myslím, že z pluralismu a poznání nikdy nemůže vzniknout člověk ohrožující lidi, ale pouze člověk ohrožující režim a jeho konzervatismus hodnot. Dnes vidíme řadu občanských sdružení bojujících proti, dle jejich názoru, absurdním nařízením a zvyklostem. Avšak jejich ospravedlnění jsou samozřejmě nejednoznačná, někdo s nimi bude sympatizovat, jiný ne. Je to pouze na vlastním uvážení, což je problém právě v momentě, když toto uvážení není vlastní, ale vložené.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Egoped Egoped | E-mail | Web | 17. února 2015 v 16:06 | Reagovat

"Cestou je vzdělávání, nejen to státní, ale i individuální" -- To individuální bych rád podtrhl, ale nemám tu na to potřebný nástroj :)

Další velice pěkný článek. Začíná se mi potrzovat poněkud sexistická myšlenka, že mezi menšinově zastoupenou mužskou částí blog.cz se dá snadněji najít něco kvalitního než u převažujicích žen blogerek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama