Červenec 2014

Dnes dobré, zítra zlé

31. července 2014 v 8:41 | MarX |  Filosofické frky


Například dnes tolik používaný a vzývaný pojem demokracie je považován za jediný dobrý typ vlády, avšak jako každý starý a tolik frekventovaný výraz, i tento ztratil jakýkoliv význam. Demokracii jinak chápali ve starověku, jinak ji rozuměli lidé v 19. a 20. století, natož dnes. Za demokratické se považovaly země liberální, ale také autokratické. V neposlední řadě se stala oblíbeným termínem v médiích i na jednáních politiků. Ten proto zákonitě narostl do ohromných rozměrů a způsobil svůj takřka libovolný výklad. Demokracie se na "západě" stala jediným dobrým typem vlády a žádný jiný nemohl být tak moc dobrý jako právě demokracie, i proto se pro ostatní typy vlády používá zobecnění - nedemokratické režimy - tedy a priori zlé. Kdo tedy zde určuje dobro a zlo? Vypadá to, že vládnoucí elita.

Manipulace jazykem v médiích

13. července 2014 v 10:28 | MarX |  Aktuality

Každý z nás si občas přečte nějaký ten článek na zpravodajských serverech a stále doufá, že se mu dostává objektivních informací, protože tak by to mělo u žurnalistů fungovat. Dnes ráno jsem narazil na krásný příklad případu na pomezí úmyslné a neúmyslné manipulace se čtenářem.

Jedná se o článek o útoku izraelských speciálních jednotek na raketové odpaliště v Pásmu Gazy, které je ovládáno politickou stranou Hamás. Ve své skromné analýze budu vycházet ze tří článků, a to z původního zdroje z ČTK (ceskenoviny.cz), dále z vcelku svědomitě upravené verze z ČT24 (ceskatelevize.cz) a z očividně narychlo seškrtané, ale jinak zcela přejaté verze z idnes.cz. Již toto ukazuje, jak funguje české e-zpravodajství, kdy většina serverů pouze poupraví zprávu zveřejněnou jinde nebo ji rovnou celou převezme, stejně jako v tomto případě novinky.cz použily kompletní znění verze z ČTK.

Nezájem o poezii

11. července 2014 v 16:09 | MarX |  Čítárna


V současnosti je poezie stejně tak opomíjeným uměním, jako v době Orwella. Svědčí o tom i probíhající diskuse o neustálém úpadku poezie a malém zájmu o ní, vedenou především kvůli nerentabilitě vydávání poezie. Přesto je dnes poměrně snadné se k poezii dostat - knihy, internet, literární časopisy, sem tam chvilka na ČT Art - ale s porozuměním už to asi bude těžší, zvláště proto, že dle Orwella je skutečnou poezií jen taková, která není okamžitě srozumitelná, ani banálně poskládaná a vyhýbající se kýčovitým tématům. A takovou ve školách nepotkáme. Interpretovat si ji tedy musíme sami.

Fargo (2014) - (TV seriál)

10. července 2014 v 12:50 | MarX |  Filmy


Aktuální všeobecný úspěch autorských televizních minisérií vedl bratry Coenovi k produkování vlastní minisérie. V roce 2014 tím vznikl desetidílný seriál Fargo. Tvůrcem scénáře a vedoucím projektu je Noah Hawley, který se rozhodl vytvořit ještě zábavnější a absurdnější podívanou, než kterou skýtal původní film. Režie se chopil Adam Bernstein.

Mediální tyátr kolem smrti vojáků

9. července 2014 v 16:41 | MarX |  Aktuality


Včerejšího odpoledne se strhla lavina kondolencí od politiků, kteří se báli, aby nezaspali nějakou státnickou povinnost, což by znamenalo oslabení jejich už tak nízkého skóre u voličů. Média mezitím připravila dramatické reportáže mapující život a smrt českých vojáků na zahraničních misích. Tón reportáží a pečlivě připravené komentáře uvedly, co si mají všichni diváci myslet, a proto museli na řadu přijít politici se svými scénkami, aby si lidé neříkali, že je osud chudáků českých vojáků nezajímá.

Mrtví vojáci nejsou hrdinové

8. července 2014 v 13:54 | MarX |  Aktuality


Bucherta se silně dotkla smrt českých vojáků, kteří se stali cílem sebevražedného útoku u vesnice Qalandar Khil. To ho pravděpodobně vedlo k napsání oné křeče. Z českých vojáků v Afghánistánu, zejména z těch padlých, dělá nedoceněné národní hrdiny, kteří jsou v Česku opomenuti. Aktuální smrt čtyř vojáků považuje za národní katastrofu a přitom zapomíná vzpomenout na 20 000 padlých afghánských civilistů. Smrt příbuzného je vždy tragédie, ale pokud jste profesionální voják nasazený ve válečném konfliktu (i když tomu tak třeba vlády neříkají), je velice pravděpodobné, že dáváte všanc svůj život a měli byste na to připravit své okolí, aby po vaší případné smrti nechtěli po zbytku národa stavět pomníky.

Duna (1965) - F. Herbert

8. července 2014 v 11:14 | MarX |  Čítárna


Duna patří do žánru epické sci-fi a vypráví mocenský souboj velkorodů Atreides a Harkonnenů o pouštní planetu Arrakis (přezdívanou Duna), která je bohatá na surovinu melanž (neboli koření). Frank Herbert pro tuto 640-ti stránkovou knihu vymyslel kompletní vesmír. Černá místa v příběhu poté osvětlil v dalších pěti sequelech vydávaných v letech 1969-1985. Po jeho smrti v roce 1986 ságu převzal jeho syn Brian Herbert a spolu s autorem Kevinem J. Andersonem napsali dalších čtrnáct knih, většinou prequelů. Kultovní se však stala pouze původní Duna.

Vliv mýtu Jana Husa: mistr nebo fanatik?

6. července 2014 v 17:54 | MarX |  Aktuality


Podle statistických dat žije v Česku jen 0,8 % populace hlásící se k protestantismu. Člověk by řekl, že to musí být skvěle organizovaná zájmová skupina, když si prosadí vlastní státní svátek, ale to by bylo samozřejmě ignorování historických okolností. Správnou odpovědí je, že se z osudu Jana Husa stal národní mýtus ztvrzující českou identitu. Jan Hus byl symbolem protipanských revolt již ve středověku, kdy jeho učení víceméně zneužili tzv. husité neboli kališníci. V 15. století zavládla Evropou sociální krize a k tomu náboženský spor ve vznikajícím rozkolu katolické církve, který zahájil anglický teolog John Wycliff. Jeho učení do Čech přenesl Jeroným Pražský a jeho populátorem se stal právě Jan Hus, který Wycliffovo dílo přejal i za své, a to až nekriticky. Pro další pokolení Čechů byl Hus a husité symbolem protestu proti rekatolizaci a později od 16. století i nadvládě Habsburků. Hus se stal mýtem již za první republiky, husité za komunismu a tyto skutečnosti tu ve své směsi leží jako pozůstatky dodnes.

Dvanáct rozhněvaných mužů (1957) - S. Lumet

6. července 2014 v 10:32 | MarX |  Filmy


Původní stejnojmennou televizní hru napsal v roce 1956 Reginald Rose. Ten o rok později sepsal i scénář pro filmovou verzi. Režie byla svěřena tehdy debutujícímu režisérovi Sidneymu Lumetovi. Společně vytvořili jeden z nejlepších filmů historie, o čem nás přesvědčuje řada tematických žebříčků. V čem je tedy film tak unikátní? V podstatě v mistrné jednoduchosti formy a brilantně vymyšleném a závažném obsahu. Lumet s Rosem si pro svůj 96 minut trvající snímek vystačili s jednou malou a uzavřenou místností a dvanácti herci. Stísněnost podtrhuje vlna veder. Vysmáli se tak dnešním rozmáchlým rozpočtům, když jim k natočení klasiky stačilo 340 000 dolarů (po přepočtu s inflací by dnes tento snímek stál 2,87 milionů dolarů).


Levá ruka tmy (1969) - U. K. Le Guin

5. července 2014 v 15:27 | MarX |  Čítárna

Po přečtení románu Vyděděnec, jsem se rozhodl pro další slavnou knihu americké spisovatelky Ursuly Le Guin, a to pro Levou ruku tmy (v originále The Left Hand of Darkness, 1969). Kniha je čtvrtým dílem volného cyklu Hain opět byla oceněna cenami Hugo a Nebula.

Vypráví o vyslanci meziplanetárního shromáždění Ekumen, který přistane na arktické planetě Gethen v království Karhide. Vyslanec Gently Ai má za úkol přesvědčit vládnoucí vrstvu planety k zapojení do Ekumenu, jehož poselstvím je modernizovat a provázat veškeré obydlené planety ve vesmíru. Problém je v tom, že dle nařízení Ekumenu je jediným vyslancem, který je navíc vybaven pouze dorozumívacím zařízením s centrální planetou. I proto obyvatelé planet těmto individuím často nevěří a nechávají je uvěznit či je svěřují do lékařské péče, zvláště pokud přistanou na zaostalejších planetách, jakou je i Gethen, na které dosud neobjevili princip letectví. Roli hraje i strach vládců z možné centrální nadvlády Ekumenu.